Šelmy v Beskydech
Rys | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rozměry stopTabulka základních rozměrů stop a stopních drah vybraných druhů šelem a zajíce:
Jak zdokumentovat nález?Podaří-li se vám objevit stopy či jiné pobytové znaky rysa, vlka nebo medvěda, popř. dalších chráněných či vzácných druhů živočichů, snažte se je co nejlépe zdokumentovat, aby mohl být nález později potvrzen odborníky a sloužit jako doklad o výskytu druhu. Jak na to?Stopy (nebo jiné pobytové znaky) především vyfotografujeme s přiloženým měřidlem (svinovací metr, pravítko) nebo předmětem unifikované velikosti – tel. karta, krabička od zápalek, mince. Fotíme vždy nejlépe zřetelné stopy, kolmo k zemi a z co nejmenší možné vzdálenosti. U stopní dráhy je dobré vyfotit kromě jednotlivých stop i sled 3-4 stop za sebou (také s přiloženým měřidlem). Měření stopVybereme si co nejzřetelnější stopy a změříme (poznamenáme si) jejich délku, tj. vzdálenost od předního konce prstů k zadnímu okraji posledního, dlaňového (nebo patního) mozolu, nezapočítáváme však drápy, a šířku (rozměr v nejširším místě stopy)(obr. 1). Je-li to možné, změříme takto nejméně 5 různých otisků předních a zadních nohou.
Velmi důležité je také uspořádání stop v terénu, tzv. stopní dráha. Vzdálenost mezi dvěma řádky stop téhož živočicha nazýváme šířkou kroku (rozkrok). Je daná velikostí zvířete i způsobem pohybu. Délka kroku je vzdálenost mezi dvěma po sobě jdoucími otisky téže končetiny. Změříme ji například jako délku od předního okraje stopy přední tlapy k přednímu okraji téže tlapy při následujícím kroku. Názorně to můžeme vidět na obrázku č. 2. Nejlepší vypovídací hodnotu mají měření prováděná na stopách jdoucích vrstevnicově a v kroku. Máte-li čas, můžete blíže prozkoumat okolí nálezu (50–100 metrů na každou stranu), odhadneme stáří stop a místo co nejpřesněji lokalizujeme na mapě. Pokud jsou příznivé sněhové podmínky a máme k dispozici sádru, pokusíme se zhotovit odlitek stopy. Můžeme také vyrazit po stopách proti směru pohybu zvířete a pokusit se objevit jiná zajímavá místa (trus, omočené pařezy, místo kde šelma odpočívala nebo pozorovala okolí apod.).
Rys
Stopy rysa jsou oválného tvaru (obr. 8), někdy mírně asymetrické (jeden z předních prstů je posunut více nahoru, obr. 9), dlaňový polštářek (patní mozol) je na horním vrcholu mírně vyhloubený nebo rovný (obr. 10), nikdy ne vypouklý jako např. u psa nebo vlka.
Může se stát, že se ve stopě psa neotisknou drápy a stopa se pak může podobat rysí. Rozeznávacím znakem je (kromě tvaru patního mozolu) také postavení a tvar prstů – u psa jsou nahloučeny k sobě a krajní prsty jsou trojúhelníkového tvaru (obr. 11). Rys má mezi prsty více volného místa, krajní prsty jsou oválné a směřují dopředu, ne do stran (obr. 12 a nákres).
V hlubokém sněhu fungují rysí tlapy jako sněžnice – prsty se roztáhnou od sebe, čímž vytvoří větší plochu (obr. 13). Stopa se pak může podobat stopě psa (prsty do široka). V tom případě je potřeba sledovat stopní dráhu a pokusit se najít další, zřetelnější stopy, u nichž by byl jasně vidět tvar patního mozolu.
Na rozdíl od vlka rys obvykle nečáruje – v jeho stopní dráze jsou dobře patrné levé a pravé řádky stop (obr. 14). Rysové s oblibou chodí po padlých kmenech (obr. 15), které využívají pro usnadnění chůze terénem, často jako „lávky“ přes prohlubně a koryta potoků.
Trus rysa (obr. 16) tvoří jednotlivé válcovité nebo kulovité kousky se zašpičatělým koncem o průměru až 2,5 cm. Zpočátku je tmavý a lesklý, postupem času světlá. Obsahuje mnoho chlupů, ale žádné zbytky rostlinné potravy. Pronikavě páchne „kočičinou“. Rys však často trus uvnitř svého teritoria zahrabává (obr. 17), takže k jeho nálezům dochází zřídka. OhroženíRys ostrovid má jen jednoho přirozeného nepřítele: člověka. Někteří myslivci v minulém století vystříleli rysy z několika oblastí. Přestože se dnes jedná o zákonem chráněný druh (silně ohrožený), pytláci rysy stále decimují. Seriózní odhady počítají s několika stovkami usmrcených zvířat v posledních desetiletích. Vysoká míra úmrtnosti brání šíření rysů do dalších vhodných oblastí a prohlubuje izolovanost jednotlivých populací. S tím související snižování genetické diverzity může vést k poruchám při reprodukci a v konečném důsledku k zániku populace. 
Žádné studie nepotvrzují domněnku o tom, že početnost rysů klesá v oblastech, kde žijí vlci. Příkladem mohou být i Beskydy, kde se např. v horském masivu Smrk vyskytují pobytové znaky všech tří velkých šelem. Přestože rys ostrovid není ohrožen jako druh v celém areálu svého výskytu nebo v Evropě, každá populace vyžaduje ochranu jako integrální součást příslušného lokálního ekosystému. Z hlediska faktorů, které zapříčinily historicky největší pokles v polovině 20. století, byly nejvýznamnější: ničení biotopů, odlesnění, s tím související ztráta potravní základny (divocí kopytníci) a přímě pronásledování. Pokud populace citelně poklesne, další faktory mohou přispívat k zániku jednotlivých populací: střety s dopravními prostředky, ztráta vnitrodruhové variability (tzv. inbreeding) a náhodné populační výkyvy. Jsou-li závěry výzkumů populačních genetiků správné, pak minimální početnost geneticky stabilní populace je 500 jedinců. V menších populacích dochází k tzv. genetickému driftu, tedy snižování genetické diverzity s následnými poruchami reprodukce. Z hlediska dlouhodobé stability našich populací lze považovat za zabezpečenou pouze populaci beskydskou, která bezprostředně komunikuje s rysy na Slovensku. Hrozba genetického driftu by mohla být výhledově aktuální u populace pošumavské, pokud zůstane izolována a nedojde k propojení areálu rozšíření s populací karpatskou.
Nejpalčivějším problém při ochraně rysa ostrovida představuje téměř ve všech evropských státech ilegální lov. I u nás je hrozba nekontrolovaného lovu aktuální. V průběhu posledních padesáti let byly u nás ilegálním i legálním lovem vyhubeny nejméně čtyři přirozeně vzniklé populace rysa (Jeseníky 1950 – 1959 a 1983-1989, Beskydy 1960 – 1969, Javořická vrchovina 1980-1986). Přestože se díky reintrodukci na Šumavu v 80. letech stavy rysů stále zvyšovaly, během let 1998-2003 byl zaznamenán opětovný pokles asi o 30 %. Z oblasti jižních Čech byly shromážděny lebky ilegálně zabitých 69 rysů. V anonymním dotazníku odborníků z Akademie věd se 20 z 204 myslivců k nelegálnímu zástřelu rysa dokonce přiznalo.
Oběť ilegálního lovu - zastřelená rysice nalezená v CHKO Beskydy (foto Dana Bartošová) Víte, že… podle vědeckých odhadů u nás pytláci za posledních 20 let zlikvidovali nejméně 500 rysů? Toto číslo není nerealistické. Když vezme v úvahu počáteční velikost populace, pravděpodobnost reprodukce, počet mláďat na jednu samici a přirozenou mortalitu mláďat, můžeme se dobrat ještě k vyššímu číslu. 
Dalším problémem je fragmentace krajiny a migrační bariéry. V Alpách se například ukázalo, že rys, nejmenší a nejvíce teritoriální ze tří velkých šelem má o poznání nižší migrační schopnosti než vlci nebo medvědi. Se stavbou nových dálnic se v České republice neustále snižuje prostupnost krajiny a přechody pro zvěř jsou realizovány spíše výjimečně. V celkovém souhrnu pak všechny faktory přispívají k ne příliš radostnému scénáři vývoje rysa ostrovida v ČR. Zapojte se: Přijeďte na Rysí hlídky na Šumavu nebo na Vlčí hlídky do Beskyd. Pomůžete s monitoringem a přímou ochranou rysa ostrovida v ČR. Více o hlídkách Pomozte: Přispějte na transparentní účet 1694749001/2400 a navyšte tak nabízenou odměnu za informace, které povedou k odhalení pytláka velkých šelem v ČR. Více o odměně Potrava a způsob lovuRys se živí převážně menšími kopytníky - srnčí zvěří. Méně loví jeleny, divoká prasata, hlodavce, zajíce nebo lišky. Překvapuje je rychlým útokem ze zálohy, ale ne vždy je úspěšný. Kořistí rysa se proto nejčastěji stávají nemocní, mladí nebo méně ostražití jedinci. V oblastech s trvalým výskytem rysa je srnčí zvěř ostražitější, v dobré kondici a dosahuje i vyšší hmotnosti.
Nejčastější potravu rysa jsou menší kopytníci, u nás převážně srnčí zvěř, ale např. v Alpách mohou tvořit významnou část potravy i kamzíci. Kořistí se mohou stát i menší jeleni, laně, selata divokých prasat nebo mufloni. Někteří rysové často pronásledují a zabíjí lišky. Ve Švédsku bylo prokázáno, že rysové dokázali početnost lišek významně regulovat. Procentuální složení potravy šumavské populace rysa je následující: srnec 74 %, jelen 12 %, prase divoké 7 %, muflon 4 %, ovce domácí 2 %, liška 1 % a významně se neliší od potravy rysa n a Slovensku. 
Zatímco vlk testuje vytrvalost zvěře, rys zkouší její ostražitost. Pozoruje zvěř s vyvýšeného nebo dobře krytého místa, poté se připlíží do její bezprostřední blízkosti (max. 30 metrů). Překvapí ji a pronásleduje ji na vzdálenost 20 – 50 (100) metrů. Je pověrou, že rys číhá na kořist na stromě, odkud jí skáče za krk. Při tomto počínání by padl nejspíš únavou: ve skutečnosti se musí ve svém teritoriu neustále přemisťovat a slídit. Víte, že… pouze 20 – 80 % útoků rysa končí úspěchem? Kořistí rysa se tak snadněji stane zvěř slabší, nemocná nebo hůře smyslově vybavená. V oblastech s trvalým výskytem rysa je srnčí zvěř ostražitější, v dobré kondici a dosahuje i větší hmotnosti. Menší kořist (hlodavce, zajíce, ale také lišky) zabíjí rys kousnutím do hlavy, kdežto větší kořist (spárkatou zvěř) vahou těla ji srazí k zemí, zakousnutím do hrdla či týla jí láme vaz. Nepodaří-li se mu kořist dostihnout, nechá ji být. Větší kořist rysové načínají většinou od kýt a pokud nejsou vyrušeni, pravidelně se k ní vracejí. Na rozdíl od vlků však nejsou schopni překousnout silné kosti. Rys se z ulovené kořisti snaží zkonzumovat co nejvíc, naráz však nezvládne více než 4 kg svaloviny. Ke své kořisti se - pokud není vyrušen - vrací několik dní. Často ji překrývá trávou, listím, výjimečně ji vytáhne i do rozsochy stromu - zřejmě si ji tak snaží chránit před liškami nebo jinými potravními konkurenty. Pokud není rys při lovu úspěšný, vydrží hladovět i několik dní. Na rozdíl od vlků rys pozře zdechlinu jen výjimečně, většinou konzumuje jen čerstvou kořist, kterou sám ulovil.
Nikdy nebylo zaznamenáno, že by rys vyhubil svoji přirozenou kořist (pak by sám zemřel hlady). Jen v případě, že rys osidluje nové území a srnčí zvěř není na rysa zvyklá, je šelma schopná významně redukovat jejich stavy. Po několika letech se ustálí rovnováha mezi predátorem a jeho kořistí. Např. dlouhodobý výzkum na Šumavě se ukázal, že úmrtnost srnčí způsobená rysem představuje jen 10 % z její celkové úmrtnosti a je v pořadí až třetím nejvýznamnějším faktorem (po odstřelu prováděným myslivci a střetu s dopravními prostředky). Ve skutečnosti má výskyt rysa velmi příznivý dopad na celou populaci srnčí zvěře. Jakkoli se mnozí myslivci domnívají, že populaci srnčí zvěře chrání, když loví rysa, je jejich nezákonná činnost spíše kontraproduktivní. Vzhled, schopnosti a rozmnožování
Rys ostrovid je středně velká, v Evropě ovšem největší kočkovitá šelma. Průměrná hmotnost karpatského samce je 24 kg (19 – 37 kg), samice váží v průměru o něco méně - 20 kg (17 – 24 kg). Mohutné tlapy slouží v zimě jako sněžnice. Přední jsou větší než zadní, se zatažitelnými drápy. Rysí stopa je proto obvykle kulatá, mírně asymetrická a bez otisku drápů. Ocas má krátký, uťatý. Ve zbarvení je dosti proměnlivý, většinou však upoutá svým nápadně skvrnitým zbarvením. Ačkoliv se to nezdá, v členitém lese plném světlých a tmavých plošek je to výborné maskování. Prodloužené chlupy na bradě, tzv. licousy, jsou dobře patrné zejména v zimním období. Dlouhé štětičky na konci ušních boltců slouží zřejmě k lepšímu rozpoznávání směru přicházejícího zvuku. Víte, že… rys je opravdu ostrovid? Za denního světla dokáže zpozorovat myš ze vzdálenosti 70 metrů , zajíce na 300 metrů a srnce na 500 m. Zrak má však vynikající i v noci: v létě za úplňku spatří např. zajíce na 125 m a srnce na 300 m. Rovněž sluch má výtečný. Od února do března rysové opouštějí své obvyklé trasy a vydávají se hledat partnera. V tuto dobu můžeme zaznamenat významné hlasové projevy, daleko slyšitelné "uaaum". Po 10 týdnech březosti vrhá samice v houštině, na skále nebo pod vývratem stromu jedno až tři mláďata (nejčastěji však dvě), která zůstávají s matkou až do období další říje. Pohlavně samice dospívají ve dvou letech, samci o rok později. Rysové jsou schopni reprodukce relativně dlouho: do 14 – 17 let věku. Ve volné přírodě se dožívají 17-ti, v zajetí i 25-ti let.
Biotop a teritoriumAčkoliv je rys typickým obyvatelem lesů, dokáže osidlovat i oblasti s poměrně nízkou lesnatostí, ať již se jedná o přírodní biotopy nebo člověkem odlesněnou kulturní krajinu. Většinu svého času rysové stráví jako samotáři, osidlující poměrně velké teritorium větší než 300 km2. Ačkoliv spolu mimo dobu páření nepřichází do styku, samec na svém území často toleruje jednu nebo více samic. Biotop - prostředí k životu
Rys je u nás typickým obyvatelem horských lesů, což souvisí s destrukcí jiných vhodných biotopů v nížinách již v 18. století. V Evropě osidluje všechny typy lesů od luhů až po severskou tajgu; podstatné je množství dostupné potravy. V rámci svého rozsáhlého areálu však obývá i oblasti mimo souvislé zalesnění. Ve střední Asii se žije nad horní hranicí lesa nebo v polopoušti, v severních oblastech v tundře. V Alpách rys preferuje lesy v nejvyšších polohách a oblasti nad horní hranicí lesa nejsou trvale osídleny. Vysoké, sněhem trvale pokryté horské hřbety a ledovce jsou zjevnými migračními bariérami. Nicméně pozorování ze švýcarských Alp potvrzují, že rysové, do tohoto území přemístění v 70. letech 20. století z lesnatých Karpat, se dokázali přizpůsobit i více otevřeným alpským biotopům. Domovské okrsky rozmnožujících se samic ve švýcarských Alpách jsou pokryté lesem jen ze 25 – 30 %. Také telemetrické sledování v jižních Čechách ukázalo, že se rysové dokázali adaptovat na kulturní krajinu. Jestliže v Alpách se rys vydává do bezlesých biotopů lovit kamzíky, v Čechách je lákán především vysokými stavy srnčí zvěře. V České republice jsou vhodné biotopy, kde se mohou rysové dočasně vyskytovat, téměř ve všech oblastech s lesnatostí přes 30 – 50 %. Pro stálé a rozmnožující se populace jsou však vhodnější horské oblasti s lesnatostí nad 50 %. Víte, že… rys má nejraději skalnatý terén, který mu poskytuje dobrý rozhled a hustý podrost, kde se může rychle ukrýt? Do nižších poloh schází rysové zvláště v zimě, kdy se do nižších poloh stahuje i zvěř. Teritorium - domovský okrsekRys žije samotářsky na velkém území, pouze samice vodí mládě zhruba rok a učí je lovit. Při páření další rok, probíhající nejčastěji v únoru, je mladý rys z teritoria (domovského okrsku) vyháněn. Obecně platí, že teritoria samců jsou větší než samic a samci snesou na svém území jednu až dvě samice, kdežto stejné pohlaví si svá území vůči sobě více vymezují a obzvláště u samic se teritoria překrývají jen nepatrně, pokud vůbec.
Víte, že… na Šumavě obývají rysové teritorium o průměrné velikosti 360 km2 u samců a 309 km2 u samic? Pro srovnání: rozloha Prahy je cca 500 km2… Velikost teritoria, která v různých oblastech dosahuje 25 – 2000 km2, závisí na jejich úživnosti a může se měnit i během roku (v době páření se zvětšuje, samice vychovávající koťata má naopak teritorium menší). Rozšíření rysa ostrovidaRys ostrovid dříve obýval prakticky všechny lesní oblasti Eurasie, dnes je v Evropě jeho výskyt roztříštěný do několika větších a menších populací (Karpaty, Skandinávie, Pobaltí, Alpy, Balkán). Přestože byl v českých zemích v minulých stoletích vyhuben, do Beskyd se přirozeně se vrátil ze Slovenska (karpatská populace). Na moravsko-slovenském pomezí dnes trvale žije 15 – 20 kočkovitých šelem. Dalších 70 – 80 rysů osidluje Šumavu a Pošumaví (česko-bavorská populace). Tyto zvířata jsou rovněž potomky rysů původem ze slovenských Karpat – v 80. letech minulého století sem bylo několik zvířat přemístěno člověkem. Bohužel šumavští rysové zůstali od všech okolních populací dosti izolovaní. Sporadicky se rys vyskytuje také v Jeseníkách nebo v Labských pískovcích. Původně rys obýval prakticky všechny lesní oblasti Eurasie, snad kromě Pyrenejského poloostrova, kde stále žije jeho menší příbuzný rys pardálový (Lynx pardinus), dnes nejohroženější kočka světa, čítající maximálně několik stovek kusů.
Současné rozšíření rysa ostrovida (Lynx lynx) v Evropě. (Červený, Vaňek & Hošek 2005, Vesmír 84 (11), vyvěšeno s laskavým svolením redakce časopisu VesmírVesmír) V dnešní době je areál rysa ostrovida nesouvislý a zejména v Evropě značně ostrůvkovitý. Rozeznáváme tu tři souvislé a poměrně stabilní populace: Karpaty (2200 rysů), Fennoskandinávie (2500 rysů) a Pobaltí včetně částí Ukrajiny a Polska (2000 rysů). Nestabilní nebo ohrožené jsou populace česko-bavorská, balkánská, alpská, jurská a vogézská, které byly povětšinou znovu uměle vysazeny. V Polsku žije kolem 350 rysů, na Slovensku přibližně 500. Výskyt v ČRRysí populace v Čechách zanikla v první polovině 19. století (poslední doložený zástřel je z roku 1835 od Tábora). Z Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd je však znám relativně častější výskyt ještě na přelomu 19. a 20. století, než byli i tady rysové vyhubeni. Opětovně k nám začal rys pronikat během 2. světové války po roce 1946. Koncem 50. let se jeho početnost v Beskydech odhadovala na 25 jedinců. Byl však ilegálně loven a v letech 1962 – 1975 jeho vybíjení dokonce probíhalo v souladu s tehdejší mysliveckou legislativou. V letech 1976 – 1977 tak byly Beskydy opět rysů pusté. Stejně smutný osud rysa potkal v 80. letech v Jeseníkách a na Javořické vrchovině (okraj Českomoravské vrchoviny), přestože už byl zákonem chráněn. V roce 1989 se velikost jesenické populace odhadovala na 15 – 18 kusů, dnes se zde vyskytuje maximálně 5 zvířat; ještě horší je situace v Děčínské pahorkatině (NP České Švýcarsko), kde byl již rys patrně zcela vyhuben. Zprávy o rozmnožující se populaci rysa na Javořicku mizí po roce 1986. V průběhu posledních padesáti let tak u nás byly vyhubeny (nebo na hranici vyhubení zredukovány) nejméně čtyři přirozeně vzniklé rysí populace (Jeseníky 1950 – 1959 a 1983 – 1989, Beskydy 1960 – 1969, Javořická vrchovina 1980 – 1986).
Současné rozšíření rysa ostrovida (Lynx lynx) v ČR v letech 2000 – 2003 (Červený, Vaňek & Hošek 2005, Vesmír 84 (11), vyvěšeno s laskavým svolením redakce časopisu Vesmír) Přirozené osídlení Beskyd bylo rysům opět umožněno omezením jejich lovu na Slovensku v roce 1975. Beskydská populace se dnes odhaduje na 15 – 20 kusů. Odlišný byl vývoj rysí populace na Šumavě (česko-bavorská populace), kam bylo v letech 1982 – 1989 vypuštěno 18 divokých rysů původem ze Slovenska. Procesu, kdy vracíme člověkem vyhubená zvířata do míst, kde dříve volně žila, říkáme reintrodukce. Na všech reintrodukcích rysů nejen na Šumavu, ale i do Alp, se podílela ostravská zoo a její tehdejší zaměstnanec Ludvík Kunc. Už v roce 1970 byli rysové vypuštěni také v Bavorském lese (Německo), a tak i na Šumavě v době české reintrodukce mohlo žít zhruba 18 zvířat. Rysům se na Šumavě začalo dařit - jestliže ve letech 1992 – 1993 tu žilo kolem 75 jedinců, tak v roce 1995 se už početnost populace v jihozápadních Čechách odhadovala na 70 – 100 a v roce 1998 na 120 – 150 kusů, přičemž rysové osídlili plochu větší než půl milionu hektarů. Toto území zahrnovalo kromě Šumavy i Pošumaví, Český les, Blanský les a nová populace vznikla i v Brdech. Samostatnou kapitolou je výskyt rysa v NP Podyjí, kam byli v letech 1994 – 1995 ilegálně vypuštěni rysové uměle odchovaní v ZOO, kteří se dokázali adaptovat na přírodní podmínky, obstarat si obživu a několik let zde přežívali. Jedná se však o velmi malé území a v současné době tu žádný rys nežije, i když poslední dobou byl zaznamenán jeho výskyt na rakouské straně hranice.
Celkově se stavy rysů v ČR od roku 1998, kdy u nás vrcholily (130 – 150 kusů), nevyvíjí optimálně. Přestože by bylo logické, kdyby se jejich počet nadále zvyšoval a mladí jedinci obsazovali nová teritoria, stal se pravý opak - jejich počty poklesly zhruba o 30 %. V důsledku stále probíhajícího pytláctví se v současné době vyskytují v ČR jen dvě stabilnější rysí populace - v Beskydech a v jihozápadních Čechách, v Českém Švýcarsku je rys na pokraji vymření a situace v Jeseníkách si žádá podrobnější výzkum. Celkový počet rysů v ČR je již tedy opět pod hranicí 100 kusů. Rys kanadskýZ Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rys kanadský (Lynx canadensis) je jeden ze čtyř druhů rysů původně žijících po celé severní polokouli, zejména v Severní Americe. V současné době se vyskytuje již pouze ostrůvkovitě s maximem početnosti na Sibiři. [editovat] PopisRys kanadský dosahuje velikosti maximálně 1 m a je asi poloviční oproti rysu ostrovidu. Charakteristickým znakem je nápadná srst na tvářích a až 10 cm dlouhý hustý a jemný kožich, v létě světle šedé a v zimě stříbrobílé barvy. Ocas je asi deset centimetrů dlouhý, pahýlovitý s černým koncem. Dosahuje maximálně 15 kg hmotnosti. Samice mohou mít až pět mláďat, která kojí do věku pěti měsíců; masitou potravu jsou však koťata schopna přijímat již od jednoho měsíce. V České republice chová rysy kanadské např. Zoo Ostrava; od roku 1998 se zde podařilo odchovat několik desítek mláďat. [editovat] Fotografie
Rys (zoologie)Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rysové Lynx jsou středně velké kočkovité šelmy severní polokoule. Typickým znakem rysů je krátký ocas a štetičky na ušních boltcích. Známe čtyři druhy rysů: dva žijí v Severní Americe, rys kanadský a rys červený, kriticky ohrožený rys pardálový obývá rezervace ve Španělsku a několik málo zvířat snad ještě přežívá v Portugalsku. Rys ostrovid je ze všech rysů největší a má také největší areál rozšíření; původně žil v celé Eurasii, ale v Evropě byl na mnoha místech vyhuben. V Česku zmizel koncem 19. století, v současné době (2006) žijí díky reintrodukčním programům a migraci ze sousedních států na území republiky tři izolované populace (Beskydy, Jeseníky, Šumava). Ewa Barycka[1] u rysů uvádí dvanáct unikátních evolučních novinek (synapomorfií), např. redukce počtu ocasních obratlů. Karakal a kočka bažinná se kvůli chomáčkům chlupů na konci uší někdy také označují jako rysové nebo rysci. S rysy rodu Lynx ale nejsou nijak zvlášť příbuzné. [editovat] Druhy
[editovat] Reference
Zdroj: www.wikipedia.org
Rys ostrovid (Lynx lynx) je vzácný druh kočkovité šelmy. Několik malých nepočetných populací rysa ostrovida žije v České republice. V textu Bernské konvence je rys ostrovid zařazen do seznamu chráněných druhů. V ČR žijící rysi patří ke karpatské populaci, kterou někteří zoologové považují rovněž za samostatný poddruh Lynx lynx carpathica.
[editovat] Vzhled[editovat] Velikost
[editovat] ZbarveníZbarvení je velmi variabilní, obecně lze ale říci, že čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst, aby byl co nejlépe maskován v zasněžené krajině. Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami. Zimní srst je podstatně delší a hustší, s méně výraznou skvrnitostí. Středem hřbetu se často táhne tmavý pás, břicho je zřetelně světlejší až bílé. Charakteristickým znakem všech rysů jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci (tzv. chvostky) a černý konec ocasu, mnoho jedinců má lícní chlupy prodloužené a utvářející licousy. Karyotyp somatických buněk se sestává z 38 chromozómů se 72 rameny. 
[editovat] Rozšíření a početnost[editovat] SvětPůvodní areál druhu zahrnoval lesy mírného pásu v celé Euroasii, ovšem systematický lov ze strany člověka a likvidace přirozeného prostředí vedly k jeho výraznému zmenšení a roztříštěnosti a samozřejmě k výraznému poklesu početnosti druhu. V současné době relativně souvislá část areálu tohoto druhu zasahuje ze severní části Ruska až Fennoskandinávie a do Polska. Další rozšíření (zejména po Evropě) je nesouvislé. Větší území s relativně silnými populacemi lze nalézt v Karpatech, na Balkáně a ve Španělsku). Ve zbytku západní a střední Evropy, kde byl rys až na pár lokálních přežívajících populací v 18. a 19. století vyhuben, existují pouze malé lokální populace, většinou nově vzniklé reintrodukcí nebo migrací. V současné době dochází ke snaze o reintrodukci a obnovení populací rysa na mnoha místech Evropy, avšak jde o komplikovaný a pomalý proces, v mnoha místech brzděný až mařený nepřátelským postojem myslivců a pytláctvím. V současné době se odhaduje, že v Evropě (bez Ruska), žije asi 7 500 jedinců, z toho 2500 ve Fennoskandinávii, 2000 v Pobaltí a 2200 v Karpatské oblasti. [editovat] Česká republika a Slovensko[editovat] Historie
V Čechách docházelo od konce středověku k postupnému hubení a vytlačování rysa. V 15. až 17. století byl vybit v oblastech hlavního osídlení (Polabí a dolní Povltaví), v 18. století zanikly lokální a roztříštěné enklávy ve většině pohoří. Poslední životaschopné populace přežívaly na Šumavě, v Českém lese a Krušných horách. Poslední potvrzené výskyty v těchto oblastech pocházejí z let (1814-1830), udávají se i další, u nichž ale existují pochybnosti. Poslední jednoznačně doložený odstřelený rys byl zanamenán na Táborsku (1835), někdy se udává i odstřel z roku 1890 v Dolním Hvozdu na Šumavě. Na Moravě a ve Slezsku přežíval rys ostrovid déle, mimo jiné i díky migraci nových jedinců ze západokarpatské oblasti. Díky této migraci též nelze určit, kdy přesně zanikla původní populace, většinou se předpokládá, že se tak stalo na přelomu 19. a 20. století a že zastřelení jedinci z let 1912 - 1914 byli zatoulanci ze Slovenska nebo jejich potomci. Na Slovensku se v karpatských pohořích zachoval a zásluhou úplné ochrany se po druhé světové válce jeho početnost tak zvýšila, že začal pronikat i více na západ, na moravské území. [editovat] Návrat rysa a stav k počátku roku 2006Rys je nejpočetnější velkou šelmou přirozeně se vyskytující na území ČR a vlastně jedinou, která zde zakládá stálé populace. Po roce 1945 migrace ze Slovenska vedla k částečnému obnovení rysích populací v oblasti Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd. V sedmdesátých až osmdesátých letech došlo k prudké decimaci nejdříve beskydské a posléze i jesenické populace pytláky, nicméně díky jeho omezení a posílení migrace ze Slovenska přežily a částečně se vzpamatovaly. Zároveň došlo v 70. a 80. letech díky reintrodukčním programům v Bavorském lese a na Šumavě k návratu rysa do Čech. Rysi ze Slovenska se stali základem pro vytvoření těchto nových populací, stejně jako dalších populací v Evropě, kam byli reintrodukováni prostřednictvím ZOO Ostrava a Dvoře Králové n. L (SRN, Rakousko, Švýcarsko a Slovinsko, Francie a Itálie). V současné době tedy existují na území České republiky tři izolované populace:
[editovat] StanovištěTypickým životním prostředím rysa jsou v našich přírodních podmínkách oblasti smíšených a jehličnatých lesů středních a vyšších poloh, pokud možno s bohatým podrostem a skalními útvary. Při zvyšování početnosti však rys proniká i do oblastí jak horských bezlesí, tak listnatých lesů v nižších polohách, kde se stává konkurentem kočky divoké. Ve střední Evropě se může vyskytovat i v kulturních smrčinách a zemědělsky využívané krajině (pakliže se v ní vyskytují větší lesní celky. [editovat] EtologieRys je aktivní hlavně za soumraku, na tichých lokalitách může být k vidění i přes den, kdy se rád sluní. Obyčejně však v průběhu dne odpočívá ve skalních úkrytech nebo v houštinách. Výjimkou je období říje, kdy je ve dne aktivní běžně. Četnost a míra denních přesunů se liší jedinec od jedince, byly zaznamenány i delší než 25 km. Samec žije samotářsky, jen v době páření se zdržuje se samicí. V tomto období doprovází samici někdy i více samců, kteří spolu bojují. Říje trvá od února do dubna; v květnu až červnu rodí samice 2-4 mláďata, která dva až tři měsíce kojí. Mláďata zůstávají ve společnosti matky až do další říje, matka je zprvu krmí a posléze učí lovit. Pohlavní dospělosti mláďata dosahují mezi druhým až třetím rokem. Dospělí rysové si vytyčují teritorium, jehož celková velikost závisí na úživnosti prostředí a pohybuje se od několika desítek po několik stovek km2. Teritorium se dělí na domovský okrsek (jádro teritoria, které si jedinec značkuje trusem a močí a urputně je brání proti vetřelcům; jeho velikost se v průběhu roku obvykle výrazně mění) a okrajový okrsek. Teritoria dvou samců se zpravidla nepřekrývají (nebo se překrývají jen nepatrně), naproti tomu samec strpí překryv svého teritoria s jedním nebo i několika samičími teritorii. [editovat] Lov
Rys není žádný vytrvalý pronásledovatel, na kořist číhá, či se k ní nepozorovaně přiblíží a útočí z bezprostřední blízkosti. Pokud kořist nedostihne několika skoky, nechá ji být (většinou již po několika desítkách metrů, maximálně po cca 100 metrech). K číhání často používá vyvýšená místa, odkud kořist vyhlíží, nejčastěji na okraji houštin. Za denního světla je schopen rozeznat hlodavce na 75 m, zajíce na 300 m a srnce na 500 m. Úspěšnost lovu závisí na tom, je-li potenciální kořist na rysa zvyklá a na dalších faktorech, obecně se tvrdí, že úspěšnost útoků na kopytníky se pohybuje v rozpětí 20-80%. Menší kořist je zabíjena kousnutím do hlavy, kopytníci zakousnutím se do hrdla nebo týla a zadušením. [editovat] Zacházení s kořistíRys zpravidla nezačne žrát hned, lov ho zpravidla vzrušuje a než vzrušení pomine, obvykle si s mrtvou kořistí nějakou dobu hraje, než se do ní pustí. Není velký jedlík, na posezení spořádá 1-2 kg masa, výjimečně až 3,5 kg. Poté kořist často odtáhne stranou a přehrne listím a větvičkami (výjimečně ji i vytáhne na strom). Jeho ochota se k ní vrátit závisí na míře hladu a dostupnosti dalších úlovků: je-li v okolí dostatek neopatrné kořisti (rys se zde vyskytuje krátce, v oblasti jsou kopytníci přemnoženi a dosud si na něj nezvykli), raději jde lovit znovu. Naopak pokud je kořisti málo a lov je namáhavý, vrací se ke kořisti pravidelně. Zpravidla nekonzumuje zdechliny, kořist jiných lovců občas požírá (v Česku prakticky vůbec, neboť na to zde není dost hustá populace šelem, na Slovensku občas ano).
[editovat] VýzkumOdborníci NP Šumava zkoumají rysy pomocí vysílaček, které jim připevňují na krk a potom díky nim sledují, jak se rysové pohybují. [editovat] Ochrana a ohrožení[editovat] OchranaV rámci celosvětového červeného seznamu je rys zařazen mezi téměř ohrožené druhy. Bernská konvence jej zařazuje mezi chráněné druhy živočichů, ve směrnici 92/43/EEC je zařazen mezi druhy vyžadují cí územní ochranu a přísnou ochranu. CITES je zařazuje mezi druhy, se kterými nelze obchodovat. V České republice je rys od roku 1975 celoročně hájený, případné škody jím způsobené hradí stát (konkrétně krajské úřady). Současná legislativní ochrana vychází ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů a přílohy I prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu č.395/1992: Rys ostrovid je zvláště chráněný, silně ohrožený druh. V novém národním Červeném seznamu je zařazen mezi ohrožené druhy. Praktickou ochranou rysa ostrovida se zabývají nevládní organizace Hnutí DUHA, Beskydčan a ČSOP. Zejména účinným prostředkem jsou tzv. vlčí hlídky [1] v Beskydech a rysí hlídky [2] na Šumavě. 
[editovat] OhroženíPřirozené nepřátele rys v přírodě nemá, navzdory přísné ochraně je však ohrožen pytláctvím. Průzkumy mezi myslivci ukazují, že pytlačení rysa nejenže má v jejich řadách silnou podporu, ale že je též ve velké míře praktikováno. Jen v letech 1995-2005 bylo prokazatelně upytlačeno asi 60 rysů. Odhaduje se, že pytláctví představuje 80% podíl na mortalitě v rámci šumavské populace. Z anonymních anket mezi myslivci z daných oblastí vyplynulo, že 37 % ví o konkrétním případě upytlačení rysa a 10% se k pytlačení na rysech přiznalo. Navzdory tomu však dodnes nebyl dopaden ani jediný pytlák. [editovat] Související článkyRys pardálovýZ Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rys pardálový (věd. Lynx pardinus, jinak též Felis pardina) je kriticky ohrožený druh rysa, vyskytující se na Pyrenejském poloostrově. Dříve byl často klasifikován jako poddruh rysa evropského, v současné době se toto pojetí považuje za překonané. Jeho žíhání se trochu více podobá leopardímu než je tomu u žíhání rysa evropského. Je také zřetelně menší a loví zejména králíky a zajíce, byť pokud ho k tomu přinutí hlad, pokouší se lovit i jelenovité a muflony. V roce 2005 se velikost jeho populace odhadovala na méně než 100 kusů (oproti asi 1 000 kusů v roce 1995).
Rys červenýZ Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rys červený (Lynx rufus) je kočkovitá šelma, které známe dvanáct odlišných poddruhů. V Americe je považován za poměrně hojný druh.
[editovat] Popis
[editovat] Areál rozšířeníJižní Kanada, Spojené státy americké a Mexiko. V jeho domovině je nazýván bobcat podle krátkého ocasu. [editovat] Způsob životaRys se obvykle dožívá věku okolo 10 let, maximálně se ve volné přírodě dožil 16 let. Pohlavně dospělý je ve dvou letech života. Má ostrý zrak a dobrý čich, dokáže také výborně šplhat. V případě potřeby umí i plavat, ale vodě se raději vyhýbá. [editovat] PotravaŽiví se králíky východoamerickými na jihu jeho areálu a zajíci měnivými více na severu, ale také hlodavci, vysokou zvěří i zdechlinami, není specializovaný na určitou kořist a snadno se přizpůsobuje. Je to noční lovec. Na lov vyráží většinou se soumrakem (na severu v zimě ale vyráží na lov i ve dne, kdy je potenciálně větší možnost narazit na kořist). Každou noc ujde vzdálenost mezi 3 a 11 kilometry. [editovat] VýskytObývá různá prostředí, od pouště ke smíšeným a jehličnatým lesům. Nevyhýbá se ani předměstím, nenajdeme ho pouze ve stepích. Své území si značkuje, je silně teritoriální a samotářský. Velikost území se liší v závislosti na pohlaví a hojnosti kořisti v dané lokalitě. Ke značení území používají jak moč a trus, tak značky na stomech (vyškrábané drápy). Na rozdíl od ostatních koček si své území více brání samice. [editovat] Rozmnožování a mláďataRysové se setkávají s opačným pohlavím pouze v době páření, která je v zimě. Pokud se s teritoriem samce překrývá více teritorií samic, páří se se všemi. Mláďata (většinou 2-4) se rodí na jaře po asi dvouměsíční březosti. Jsou slepá a zcela odkázána na matku. Po jednom týdnu prohlédnou a asi po osmi týdnech začínají příjmat tuhou potravu. V té době k sobě samice opět pouští samce a ti s nimi vyrážejí na lov a pomáhají jim krmit mláďata. K osamostatnění dochází asi po pěti měsících, někdy ale mláďata zůstanou s matkou až do jara. Při narození váží mláďata asi jen 300 gramů, po prvním roce života už více jak 4,5 kilogramů. [editovat] HrozbyDospělý rys má málo přirozených nepřátel. Mezi ně patří pumy a vlci. Malá mláďata jsou ohrožená i dravci jako je orel, nebo sova. Dalším nebezpečím je člověk lovící rysy pro kožešiny. [editovat] EvoluceRys červený se nejspíše vyvinul z evropského rysa (Lynx lynx), který přešel na americký kontinent během pleistocénu, před asi 20 000 lety
Rys kanadskýZ Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rys kanadský (Lynx canadensis) je jeden ze čtyř druhů rysů původně žijících po celé severní polokouli, zejména v Severní Americe. V současné době se vyskytuje již pouze ostrůvkovitě s maximem početnosti na Sibiři. [editovat] PopisRys kanadský dosahuje velikosti maximálně 1 m a je asi poloviční oproti rysu ostrovidu. Charakteristickým znakem je nápadná srst na tvářích a až 10 cm dlouhý hustý a jemný kožich, v létě světle šedé a v zimě stříbrobílé barvy. Ocas je asi deset centimetrů dlouhý, pahýlovitý s černým koncem. Dosahuje maximálně 15 kg hmotnosti. Samice mohou mít až pět mláďat, která kojí do věku pěti měsíců; masitou potravu jsou však koťata schopna přijímat již od jednoho měsíce. V České republice chová rysy kanadské např. Zoo Ostrava; od roku 1998 se zde podařilo odchovat několik desítek mláďat. [editovat] Fotografie
WWW.WIKIPEDIA.ORG
|
